V roce 2004 jsme se s manželkou přestěhovali na Žernovku a založili rodinu. Když děti začaly navštěvovat školu, rozhlíželi jsme se po nabídce kroužků a vhodných volnočasových aktivit pro ně.
Jako pražské dítě jsem vítal pestrost sportovních aktivit. Rodiče mi nabídli zkusit judo, s kterým jsem pak strávil pěkných deset let. Zároveň jsem na letních soustředěních působil i jako trenér juda. Napadlo mě tedy, proč tento sport nenabídnout i synovi jako vhodnou formu uceleného a všestranného cvičení.
V té době byl nejbližší oddíl juda více než dvacet kilometrů daleko na kraji Prahy. Judo syna chytlo, a tak jsme začali dvakrát týdně dojíždět.
Uvědomil jsem si, že i já bych měl chuť se k tomuto sportu vrátit. Shodou okolností jsem potkal několik bývalých judistů, které jsem poznal z dorosteneckých let. Během následujících dvou let jsem našel i oddíl, kde bych mohl začít zase cvičit. Od té doby se věnují veteránskému judu v partě lidí, která judem prostě žije. Jsou to trenéři různých oddílů v republice, kteří se jednou týdně scházejí, trénují a vyměňují si postřehy o judu nebo jen tipy na blížící se závody. V neposlední řadě rovněž organizují letní tábory pro malé judisty.
Tahle parta lidí mi ukázala, že judo není jen pro mladé a že judista nekončí na vrcholu sil ve třiceti letech. Judo zkrátka nabízí možnost seberealizace pro své všestranné cvičení, které pomáhá udržet si aktivní fyzickou i psychickou kondici v jakémkoli věku. Veteránské závody, které mají úžasnou atmosféru, jsou navíc plné kamarádství, ale současně i napětí a snahy dokázat si, že o sportovní výhry stojí usilovat.
Postupně se začal o judo zajímat i náš mladší syn, a tak jsme na trénincích v Praze trávili stále více času. Tento sport začal být pro nás především časově náročný na dojíždění.
Díky kontaktům z veteránského juda jsem měl možnost zkusit si opět trenérskou praxi jak v průběhu roku, tak i na letním táboře. Pak už to plynulo zcela přirozeně a zbýval jen krůček k založení vlastního sportovního klubu. Oslovil jsem příslušné vedení Českého svazu Juda a dodělal si potřebné zkoušky pro získání licence trenéra. Rovněž jsem složil zkoušky na rozhodčího, abych měl možnost vidět judo na závodech i z druhé strany žíněnky.
Zbývalo jen vymyslet, kde bude nový klub doma. Ve městě existuje množství organizovaného sportovního vyžití, ale děti na venkově nebo předměstí mají výběr kroužků a oddílů omezenější. Napadlo mě, proč za sportem dojíždět, když v Mukařově je škola plná dětí.
Díky vstřícnosti paní ředitelky ZŠ Mukařov se podařilo získat prostor pro tréninky. Pak už jsme zakoupili 36 m2 nových tatami a velkou dopadovou žíněnku. Teď už jen záleží, s jakou chutí budou děti cvičit. Zhruba za rok by se mohli někteří předvést na prvních závodech a poměřit síly z ostatními soupeři z jiných oddílů.
Domnívám se, že judo je díky své všestrannosti ideální pro kluky i děvčata. S ohledem na ucelenost a etický rozměr má významný výchovný vliv. Také proto bylo judo vyhlášeno světovou organizací UNESCO nejlepším počátečním sportem po průpravu dětí a mládeže.
Lukáš Radimský
trenér Judo clubu Orion